Peníze tam jsou dobrý, to jo. Jenže…jak bych to tak řekl. Nejsem kokot. Jsem schopný. Podnikám. Sice nevydělávám moc, ale už něco umím a je jen otázka času, než se v tom vypracuju výš. Kromě podnikání bych zvládl určitě dost dalších věcí. A oni tady po mě chtějí, abych vstával v 7 ráno, celý den se věnoval „kariéře“ domů přijel ve čtvrt na půlnoc a dělal tak od pondělí do pátku /o dovolených se tam moc nemluví/. První mínus.

Další věc je ranní motivační mítink. Vede to místní manažer, který se byl předtím nějakým obyčejným dělníkem a jen díky tomu, že umí něco hezky okecat a nebojí se dělat smlouvy se vypracoval nahoru. Je sice hezký, že chce lidi namotivovat, ale jeho přednes je katastrofa. Mluví nahlas, má dobrou intonaci a tak, jenže prostě mluví jako nevzdělanec, mluví, jako by balamutil ty důchodce. A pak, na závěr jeho motivační proslovu vybere pár lidí, kteří dělají scénky – předvádí, jak jednají s klienty. Komedie. Druhé mínus.

Poslední věc je vlastně to, že práci není pro hodný kluky. Práce není pro ty, co neumí zalhat, vynechat podstatné detaily. Práce není pro ty, kterým není jedno, že nastaví staré babičce takový paušál, který jednak nevyužije, ale jednak bude muset platit ještě tři roky. Dlouho mi trvalo, než jsem změnil myšlení k tomu dobrému a v této práci, ze mě chtějí udělat ulhanýho zmrda. To asi fakt ne, šéfe. Třetí mínus.

Tyto věci jsem vysledoval za dnešní den. Už od rána jsem cítil, jak se mi to všechno ukazuje. Jak mi „osud“ ukazuje, co je na tom špatného. Jak jsem měl v neděli depky. Jak jsem cítil, že přestávám žít, jen přežívám v přetvářce. Všechno se mi to jasně ukazovalo. Dnes domů cestou na autobus jsem se seznámil se dvěma Holanďany, kteří jsou v Čr na prázdninách. Anglicko-německy jsem si s nimi pokecal a když jsem pak jel busem, cítil jsem ten skvělý pocit. Ten skvělý pocit, který mi říkal: „Radku, ty vole, ty máš přece na víc. Ty přece neskončíš jako nějakej obchoďák, kterej lační po penězích a jde „přes mrtvoly“. Ty máš nějakou úroveň, ty máš nějaký schopnosti. Ty nejsi blbej a víš, jak svůj život žít. Nepromarni svůj život!“

A tak jsem ho poslechl. I když mě to možná dostane do problémů, i když možná nebudu mít moc peněz, udělám to. Skončím, hned zítra. Cítím, že nejsem ten pravý pro tu práci. Chci žít a rozhodnu o tom, jakým způsobem. I vy máte tu možnost, tak ji nenechte uniknout a žijte tak nejlépe, jak to cítíte. Ono to vždycky nějak půjde, i když bude krize a nebude to ideál. Důležité je, že až se to v budoucnu spraví a budete žít zas v pohodě, řeknete si: „Když jsem se tehdy tak rozhodl (např. odejít ze špatné práce), udělal jsem správné rozhodnutí a stálo to za to!“

Vůdkyně neexistuje!

Celý večer jsem se snažil najít holku, která by byla podobný tip jako já. I když už Vůdce nejsem, něco ve mě pořád je a tak když někam jdu a nemusí to být zrovna párty, tak se snažím oblíknout hezky a hlavně výrazně. Takže dělám všelijaký šílený kombinace, abych byl fakt originální. Dneska mi třeba přišlo tričko z Německa a na 100% tuto značku na celé párty neměl nikdo. Kéž by to tak bylo i u holek…

Dnes jsem nedělal nic jiného, než sledoval, prohlížel a hledal holku, která by byla podobně výrazná jako já. Větší úspěch bych měl, kdybych tam hledal Usáma Bin Ládina. No  vlastně tak po třech hodinách jsem na parketu zahlédl jednu holku, která byla fakt fajnová a do které bych šel. Dokonce se po mě i dívala. Po chvíli odcházela z parketu a já už jsem vyrážel za ní a jen jsem čekal, jestli se ohlédne (to by znamenalo, že mám kurva šanci). Místo ohlédnutí se ale chytla svého kluka. Paráda, paráda

Jsem někdo…

Jak už jsem říkal, snažím se oblíkat hezky. Stačí malá investice do pár kusů oblečení, dobře to sladit a to byste koukali, kolik pohledů od holek pochytáte. Ze začátku je to dobrý, pak ale přijde situace, kdy tancujete a snaží se vás očním kontaktem svádět blondýna naproti. Není ale vůdkyně, tak se otočíte doprava a narazíte na brunetu, která po vás háže očima. Mezitím se na parket přižene další pár holek a samozřejmě jedné z nich se líbíte.

Ale když mě se kurva nelíbí ani jedna z nich. A nerad holkám beru naděje. Tak se na každou hezky usmívám a když se to začíná moc hrotit, mizím z parketu. Nedám ani jedné šanci, prostě už jsem takový. Nemám kurva čas na to, abych poznával kde jakou holku, která mě na první pohled moc neláká. Jsem povrchní, a co? Mě to nevadí.

Víte co mě ale začíná štvát? Tlustý holky. Proč si kurva myslí, že mě sbalí? Kdyby jste mě někdy potkali na párty a prohlídli si mě, tak je vám hned jasný, že já mám na víc než na tlustý holky. Ať mají povahu klidně perfektní, mě jde i o vzhled. Tak už mě prosím vás nebalte, fakt ne. Mě stejně nesbalíte.

..a jsem taky gay a děvka

Heh, taky jsme se dneska málem dvakrát pobili. Teda oni, já se nebiju. Jsem nad věcí a radši se nechám zmlátit, ale to se asi těžko stane. No poprvé jsme potkali partu borců, kteří měli vlasy střižený tak na milimetr, na sobě mikiny Everlast nebo Lonsdale a mě bylo jasný, co je to za partu. Naštěstí to byli kluci sympaťáci a nepřišli nás zmlátit, jen otravovat.

Začali něco s tím, že jsem gay. Chvíli jsem se o tom bavil, pak mi jeden z nich řekl, že mě asi miluje (a kdo ne). Chtěl si to jít rozdat /myslel to jako vtip, nejspíš/, ale řekl jsem mu, že s klukama šukám jen za peníze. Pak to zkoušeli na kamaráda a kamarádku, ale nakonec bez problémů odešli. Někdo by možná v takové situaci hned vyletěl a chtěl se prát.

Ale proč? Většina lidí vás jen tak bez důvodu nezmlátí a ti co se chtějí mlátit, jsou magoři nebo opilí. Pokud nejste kokot, dá se to v pohodě ukecat, zasmát se s nimi (nebo jim) a pak z toho pěkně vyklouzat. Žádné modřiny, roztržené trička, agresivní nálada. S úsměvem z toho vybruslíte.

Druhá situace nastala, když můj opilý kamarád nazval požduchování dvou poblíž stojících jako „bitka šampónů“. Ti se nějak urazili a chtěli se s ním bít, ale nebyl čas. Možná by je kamarádi zmlátili, ale taky to bylo úplně zbytečný.

Zajímavý je, že jsou pořád borci, kteří si myslí, že když zmlátí kluka od nějaké holky, tak ji automaticky získají. Jako někde v pravěku, panebože. Zkuste zmlátit přítele od nějaké holky a zaručuju vám, že ji nezískáte. Jedině v případě, že její přítel je kokot, nebo je ta holka pyča.

Achjo, už dlouho jsem nepsal žádný příspěvek „ráno z akce“, tak na to berte ohledy

Sebevědomí

Asi bych začal tím sebevědomím, i když tam toho snad vím nejmíň. Víte, každá holka tak nějak touží po tom, aby byl její kluk sebevědomí, aby si dokázal vážit sám sebe a znal svoji hodnotu. U různých holek je to jiné, ale lidé se tak nějak upínají k těm, ze kterých podvědomě cítí, že jsou schopni je vést. Právě takový lidé jsou dostatečně sebevědomí, nemají strach. Nemusíte být přímo „vůdci“, ale nestyďte se za sebe. I když provedete nějaký trapas, neuspějete u holky nebo cokoliv, po čem se necítíte úplně v pohodě, naučte se s tím srovnat.
Já se takovým věcem většinou směju a snažím se z nich poučit. Vždyť na tom nic není, trapasy se stávají všem, většina lidí na to brzo zapomene a většina lidí nad tím vůbec nepřemýšlí tak jako vy. Tak hlavu vzhůru, jděte dál!
Pokud netušíte, co je na vás tak dobrého,  sepište si seznam věcí, které z vás dělají něco hodnotného. Každý z nás má něco, čemu se věnuje, v čem je dobrý. Udělejte si podobný seznam, kde sepíšete své dobré vlastnosti a to co umíte (např. hraju na kytaru, jsem čestný).
Snažte se vybírat věci, které může dobře ohodnotit i společnost, takže zásluhy tipu „první místo na okresním turnaji v Counter Striku“ nebudou to pravé.
Se sebevědomím tak nějak souvisí asertivita. Občas se hodí být průbojný a určitě je dobré jít si za tím, co opravdu chci. Teď to ale myslím spíš v životě. Nenechejte se předbíhat, nebojte se procpat davem, nebojte se zvýšit hlas.

Například minulý týden jsem šel s holkou z letní noc a u východu byla velká skupina kluků, kteří to tak nějak ucpali. Představte si, jestli by jsem se té holce líbil, kdybych tam čekal až se uvolní místo, nebo se opatrně snažil vmáčknout do davu, mumlajíc:“Promiňte, pardon, můžete prosím..“ Ani sám sobě bych se nelíbil! Proto jsem tam přišel a začal tak trochu křičet:“Pozór, pozór!“ V pohodě jsme prošli a vůbec to nebylo těžké.

Komunikace

To hlavní, o čem to dnes má být je ale naučit se komunikovat, tak aby jste tím, zaujmuli ne odradili. Hodně kluků bývá ve společnosti holek nervózní. Znám dost případů, kdy kluk v přítomnosti holky úplně změní styl řeči a začne kecat úplný blbosti, který mají holku ohromit. Bohužel to je většinou tak očividný, že se akorát před holkou ztrapní.

Druhý případ je, že kluk neví o čem má mluvit a tak používá ohraný otázky tipu: „Jak se ti tady líbí? Kolik ti je? Kde bydlíš? Kam chodíš na školu?“. Neříkám, že ty otázky jsou špatný, někdy je musíte použít, aby jste prostě o té holce zjistili co potřebujete, ale prokládejte to něčím jiným ať potom rozhovor nevypadá jako výslech.

Naučit se mluvit ale není jen tak. Hlavně se to nenaučíte doma u počítače, nebo na Facebooku. Plno kluků zvládá bravurně diskuze na chatu a icq, ale když přijde na realitu, totálně to poserou.

Důležité je nebát se promluvit, nebát se očního kontaktu. Mluvte nahlas, srozumitelně, pomalu. Udávejte tempo, občas udělejte nějakou pauzu a počkejte. Není to nic těžkého. Musíte ale vyjít ven, ven mezi lidi. Mluvte s kýmkoliv, mluvte kdekoliv. Využívejte všemožných situací a trénujte si tak svoji rétoriku. Dozvíte se tak třeba i zajímavé informace, ale hlavně překonáte ten strach. Přestanete být pasivní, začnete být aktivní. O tom to je.

Aktivní kluci se nebojí a mají holky. Aktivní kluk je ten, který jde na parket a požádá holku o tanec. Pasivní kluk to celé sleduje z baru a vymýšlí různé výmluvy, proč neudělat to stejné.

Vaším úkolem je jít ven a mluvit. Pozdravte lidi, mluvte s nimi v obchodě, na zastávce, ve frontě. Kdekoliv. Jedině trénink zlepší vaše schopnosti. Večer si můžete procházet vaše rozhovory a popřemýšlet nad tím, co jste udělali špatně. Zpětná vazba je důležitá, pokud si nepřiznáte, že děláte chybu nikdy se neposunete.

Buďte pozitivní

Snažte se ve všem hledat to lepší a v tom špatném, alespoň něco, z čeho se poučíte. Když s někým mluvíte, nebuďte žádný bručoun, který si pořád na něco stěžuje. Na to tu máme důchodce. My mladí nemáme rádi, když si někdo pořád stěžuje. Buďte veselí, vždyť je tu pořád tak krásných věcí. Krásných a parádních holek, které můžou být vaše. Jen nebuďte kokot.

Cílem článku bylo ukázat, že škola svádění bude hlavně o vás. Jde o to, jak dobří jste, jak dobří dokážete být a jak dobří budete. Nebojte se, věřte si a myslete pozitivně. Pokud se vám to podaří, jste o krok blíž k tomu, aby jste získali holku

1. DNBradio.com – tak trochu neočekávaný web, ale je to rádio, které denně několik hodin poslouchám. Někdy z toho už trochu blázním, ale není tam moc textu, takže mě to neruší při práci.
2. Csfd.cz – vlastně by mě vůbec nenapadlo, že tam chodím tak často, ale když o tom tak přemýšlím, každý den kontroluji nějaký film a dívám se na jeho kvalitu, nebo tam prostě jen tak něco prohlédávám. Už bych se tam měl snad i zaregistrovat.
3. PodnikanivUSA.com – blog Johna Vanhary, který se odstěhoval z ČR do USA a píše tam své postřehy nejen ohledně podnikání. Dokonce už vydal i knížku.
4. Youtube.com kanál Original Skateboards – na Youtube jsem taky pořád, kdo ne. Ale mám tam jeden oblíbený kanál, kde jsou dobrý videa lidí, kteří mají longboarding minimálně stejně tak rádi jako já.
5. Webtrh.cz – fórum pro všechny podnikatele, tvůrce webů, online marketéry. Prostě pro všechny, kteří chtějí nějak točit peníze online. Teď už tam moc nechodím, je to tam divný. Ale pořád se to hodí.
6. Uloz.to – ano, i tam chodím. Stahuju tam všechno možné, ale hlavně filmy a e-booky.
7. Rave.cz – kdysi jsem tam chodil často, sledoval kdy bude nějaká nová party, díval se na fotogalerie proběhlých akcí. Teď už mě to moc neláká, akce si můžu užít jinak, než tak masově a komerčně.
8. Eserialy.com – web, kde sleduju online seriály. Býval můj, ale včera jsem ho prodal. Na longboard ale pořád nemám
9. Natalia-Sadness.blog.cz – blog 15ti leté Natálky, která zkouší prorazit díky svému Zvídavému dotazníku. Do kritiky se pouštět nebudu. Navštěvoval jsem web, protože mě zajímalo, jakým směrem se vydá. Dnes jsem to zjistil a už ji navštěvovat nebudu.
10. Stream.cz – nikdy jsem Stream moc nemusel, ale teď tam docela rád chodím. Oblíbil jsem si Kazmu a jeho pořady, nejnovější je jejich trip po Evropě, který se jim jistě podaří lépe než mě http://www.stream.cz/video/505654-euro-train-trip-1-dil-berlin.

A co vy, kam nejčastěji chodíte?

Po tom, co jsem spadl na hlavu se mi asi nějak rozsvítilo a uvědomil jsem si, kolika věcem se člověk může věnovat. Ať profesionálně nebo jen jako koníček. Lidi zabíjí čas (vlastně svůj vlastní život) tím, že se nudí, ale přitom nemají koule vstát a dělat něco. Tak si jen vemte, kolik sportů můžete dneska dělat. Z těch skupinových - fotbal, hokej, volejbal, nohejbal, tenis, stolní tenis. A ze „sólových“ třeba běhání, cyklistika, plavání, lyžování, snowboarding, skateboarding, jízda na in-line bruslích. A to jsou jen ty nejznámější, existuje ještě spousta extrémních sportů, které by jsme si možná zamilovali. Jen je zkusit.

A co třeba hudba? Nebylo by krásné naučit se hrát na nějaký hudební nástroj? Já zrovna přemýšlím, že bych se k tomu zase vrátil (kdysi jsem s donucení hrával na klarinet) a začal se učit. Miluju ten pocit, když se něčemu věnuju a pak vidím, že to stálo za to. A přesně o tohle jde, ne?

Ve škole jsme měli vždycky plno kroužků, ale tenkrát mě to nelákalo. Po pravdě mě to neláká ani teď, ale někoho z vás by třeba bavilo navštěvovat kurzy pletení (přiznávám, toto myslím trochu ze srandy).

Je toho tolik, stačí se jen nebát a zkusit to. A když se vám to nebude zamlouvat? Nevadí, snad jsme všichni svobodní a můžeme s tím skončit a zkusit něco jiného.

No jen si představte, když jste na rande s holkou a vypráví vám, že dělá atletiku a právě byli na soustředění a minulý měsíc vyhráli nějaký ocenění. A pak se zeptá: „A co děláš ty?“

To co odpovíte, je jen na vás…

Bylo pátek třináctého a ani jsem to nevěděl. Měl jsem naplánované hodně práce, protože jsem byl trochu ve skluzu. Ale i přesto jsem se rozhodl, že si zajedu na koupák. Stálo to za to, měli jsme prázdný bázen jen pro nás a tak jsem si konečně mohl zaplavat a rozhýbat moje záda, který jsou ještě takový trochu neschopný z mýho pádu. Pak jsem si chvíli na kofole poseděl s přáteli. Bylo to hezký, takový nenucený, uvolněný. Poslední dobou na takový věci nemám moc čas, pořád je moc práce a tak na jiné aktivity nezbývá čas.

Večer už jsem nechtěl nikam chodit, chtěl jsem šetřit, ale když jsem zjistil, že nejede internet a ozval se kamarád, že má v plánu někam vyrazit, změnil jsem názor. Vyrazili jsme na vesnickou akci, která byla strašná. Drahé vstupné, staří nebo tlustí lidi /dost často kombinace obojího/ a vesnickej metal. Nemám nic proti vesnicím, sám jsem taky vidlák, ale nesedlo mi to. Ale vždycky si řeknu, že všechno má svůj smysl. I tato akce měla svůj smysl – ukázala mi, že si mám vážit těch akcí, na který jezdíme pořád dokola. Když jsme se pak přesunuli a přijeli na disko letní noc, najednou to pro mě bylo jak v ráji.

Dostal jsem se do parádní nálady, takovou většinou chytám po pár pivech a nějakých vodkách. Teď už ale nepiju, takže to musí jít přirozeně. A jde to! Cítil jsem se opravdu skvěle, nepřemýšlel jsem koho a jak sbalím, prostě jsem si to jen užíval. Pak přišel déšť. Na venkovní letní noci to není to pravý. Ale já byl v ráji. Zpočátku mi déšť trochu vadil, ale pak jsem využil možnost a vetřel se za jednou holkou pod deštník.  Docela fajn jsme si pokecali, ale teď už hledám tu, která bude opravdu stát za to a ne jen nějakou rychloznámost. Trochu jsem ji oťukal, ale zjistil jsem, že se nebudu víc snažit a radši jen využiji její úkryt.

Pak jsem ji ale opustil a stejně zmokl. Košile byla mokrá a tak jsem ji s pomocí kamarádky sundal. Ještě pořád mám v sobě kus extrovertního vůdce a tak jsem si to tak trochu užíval (nahoře bez) a sledoval nenápadné pohledy okolních holek. Sice už moje břicho ani prsa nejsou to co bývaly, ale ještě pořád jde trochu vidět, že jsem posiloval (vidíte, měli by jste na sobě taky aspoň trochu pracovat, pokud to neděláte).

Čím víc jsem byl mokrej, tím míň mi to vadilo, až jsem se nakonec rozhodl vzdát boj s dešťěm úplně a místo tancování na přeplněném (ale zastřešeném) tanečním parketě, jsem tancoval vedle parketu, přímo na dešti. Moc nás tam nebylo, ale pár  „odvážlivců“ tam bylo.

Občas jsem si sundal košili, abych z ní vymačkal vodu a opět se objevili zvídavé pohledy. Nakonec si mě zavolala jedna trochu opilá holka a ptala se mě, jestli mám holku, že se líbím její kamarádce. Ta opilá nebyla, proto neměla odvahu přijít sama. Potěšilo mě to, je fakt, že se mi to jen tak nestává. Ale nebylo by to ono, jít „balit“ holku, která vás chce. Dal jsem jí vizitku a nechám to na ní.

Po nějaké době jsem si všiml holky, která stála sama kousek ode mě u sloupu a pořád tam na něco čekala. Trochu jsme se po sobě dívali už na place a vypadala sympaticky, tak jsem (po chvíli sbírání odvahy) vyrazil s deštníkem za ní.

• Já: Čekáš na deštník?
• Ona: Ehm..co?
• Já: Jsem deštníková služba. Doprovázím holky k taxíkům, aby nezmokli

A už jsem měl konverzaci rozjetou. Byla opravdu sympatická a tak jsem potom splnil, co jsem slíbil a doprovodil ji s deštníkem k odvozu. Číslo jsem si nevzal, možná jsem měl, ale nevadí.

Jsem rád, že se mi podařilo dneska s holkama normálně pokecat, bez toho, aby se snažil předvést a zaujmout pomocí různých naučených nebo rychlevymyšlených „hlášek“. Zjistil jsem, že dneska jsem toho zjistil o těch holkách mnohem víc než normálně. A užíval jsem si, to je hlavní.

Nemusel jsem přemýšlet a hlídat se, abych neřekl něco co mi „sníží hodnotu“. Nepřemýšlel jsem nad tím, co se stane když mě odmítne. Buď to vyjde nebo ne. Nemám co ztratit. Bylo mi jednou, že ze mě kape jako z vodníka a že účes už dávno není takový, jak jsem ho doma chystal. Cítil jsem se dobře a to šlo. Lidem pak ani nevadilo, že jsem mokrý a rozcuchaný.

Proč jen jsem na to nepřišel dřív?

Jaký to bude?

Čekáte, že to bude vůdcovský? Plný namyšlenosti, návod jak sbalit kteroukoliv holku. Návod na ty nejkrásnější blonďatý holky, na takový, který můžete střídat do nekonečna (ale žádná třeba nebude ta pravá)? Ne, takovej návod už tu máme. Zkusíme to jinak. Zkusíme vybrat z těch balících návodů, tipů, triků a různých strategií to nejlepší. To nejlepší pro vás. Možná je načase se posunout dál, od těch krátkodobých známostí k něčemu pořádnému. Pojďte se mnou tvořit projekt dlouhodobých vztahů a zapojte se!

Proč?

Můžete najít plno různých návodů, který vás naučí jak sbalit skoro každou holku. Stačí umět několik metod a vědět jak na ně. Takový návody najdete třeba na forum.qark.net, nebo socialdynamics.cz a někdy taky na svadeni.cz. Já už jsem tím prošel, přečetl jsem spoustu dalších informací a ještě větší část bych pročítat mohl, ale už nechci. K tomu, aby jste zvládli sbalit kteroukoliv holku chcete, potřebujete pokřivit osobnost. Přenastavíte se na univerzální nástroj k balení. Budete kurva Vůdci, budete hvězdy, ale všechno má svou cenu.

• zlepšíte svou osobnost
• získáte hodnotu
• budete přitažlivější

Cenu, kterou už nejsem ochoten platit a rozhodl jsem se, že pokud budete „učit“ jak sbalit holku, vydám se jinou cestu. Cestou jedinečnosti. Jedinečnosti vaší osobnosti. Budete muset pečlivě poslouchat, co se vám snažím vysvětlit. Pokud se mi podaří to správně vysvětlit a vám se podaří to správně pochopit a aplikovat, věřím, že se výsledky dostaví.

Co se naučím?

Naučíte se, jak být sám sebou líp než jste byli dosud. Nejde o ostatní lidi, nejde o ostatní holky. Jde jen o vás. Naučíte se, jak být chlap, který může mít holku. Chlap, který má svou osobnost, svoje svědomí, svoji čest. Mám plno známých, který mají problém sehnat si holku. Mám plno známých, kteří mají holku, ale jejich vztah vůbec není takový, jaký by mohl být. Někteří kluci ve vztahu přestávají být sami sebou, ztrácí část svého já, na úkor vztahu. Myslím, že částečně je to správně, musíte se obětovat. Jenže oni jsou tak rádi, že konečně někoho mají, že se obětují víc než je potřeba. Přestávají být chlapy a stanou se z nich „podpantofláci“. A přitom to tak být nemusí.

Naučte se, jak zůstat chlapem i před ženami a s ženami. Uvědomte si hodnotu svoji a hodnotu vaší vyvolené. V těchto seriálech se budeme zabývat jednak tím, jak ženy oslnit, ale i tím, jak zdokonalit svou osobnost. To je pro mě to důležité, to je to, co je na všech těch balící návodech to klíčové. Zdokonalení vlastní osobnosti, vytvoření její hodnoty a uvědomění si této hodnoty.

Pokud bych měl shrnout, co mě balení přineslo, tak je to právě to vytvoření hodnoty mé osobnosti. A přesně to se budu snažit naučit i vás.

Kdy to začne?

Články se budou vycházet postupně jak je budu psát. Nemůžu vám říct, že to bude každý den. Nemůžu vám říct, že to bude jednou týdně. Budu psát podle toho, jak to bude možné. Samozřejmě se objeví i články z jiných témat, nemusíte se bát, že to tady teď bude jako na nějakém studijním oddělení. Těště se a věřte, že vám pomůžu zlepšit se.

• jednoduché a intiutivní ovládání
• příjemný vzhled
• žádná reklama

Místo zbytečných údajů, zde najdete cenu, datum přidání a hlavně vychytanou galerii, díky níž si můžete prohlédnout fotky z bytu přímo v seznamu realit. Co je na tom ještě lepší, že při najetí na fotku se vám rovnou zobrazí i popis nabídky, takže vlastně vůbec nemusíte rozklikávat jednotlivé byty.
Abych nezůstával jen u hledání, zkusím si také nějaký inzerát přidat. Přidání inzerátu je rozděleno na dva kroky a je to velmi rychlé. Jediné citlivé údaje, které vkládáte jsou e-mail a vaše jméno. Povinných položek není mnoho, snad jen popisek, titulek a heslo. Rychlé a efektivní.
Co by to mohlo přinést vám, čtenářům mého blogu? Možná je několik z vás studentů a třeba zrovna hledáte ubytování, když budete studovat na Vysoké škole a nedostanete koleje. Nebo možná jen hledáte nějaké bydlení. Nebo nabízíte.

Při prohlížení realit jsem dostal jeden nápad. Dají se tam najít docela levné pronájmy chat, ceny jsou na předpokládám na měsíc. Pokud by se vám nějakým způsobem podařilo najít zájemce, kteří by na chatu jeli třeba na týden na dovolenou a zaplnili tak celý měsíc, mohli by jste si u zájemců napočítat takové ceny, které by celkem byli mnohem větší než kolik je měsíční pronájem té chaty. Museli by jste se ovšem postarat o propagaci a předávání chat.

Jak vidíte, možná to zas nebyl tak neužitečný článek, i když v kategorii Promo. Doufám, že vás web Inzerce-realit.com zaujal aspoň trochu jako mě a nezapomenete ho využívat, až budete hledat reality.

No, pak mě zašili, něco mi říkali a poslali mě domů. Měl jsem zaplatit složenku, nějakých 90kč, ale jako správný dement jsem ji ztratil. Ještě, že jedu v pátek na kontrolu. Během pár hodin jsem zjistil, že jsem si možná i narazil záda. Skoro jsem nemohl chodit a už mě napadali nehezký myšlenky na vozíček a tak. Naštěstí se záda trochu rozhýbali, takže už můžu dělat většinu věcí. To, že vypadám jako dement s nálepkou na čele a okem podivné barvy mě teď vůbec nemrzí.

Co mě opravdu štve je to, že jsem takový dement. Je to jen moje vina, ožeru se jako prase, pak se rozbiju a lidi se o mě musí starat. Stálo tam kolem mě 5 kamaradů, kteří mě museli obskakovat a dobře se o mě postarali, za to jim děkuju. Já bych to tak nezvládl. Pak se o mě musela starat posádka sanitky, nejspíš jsem je rušil ze spaní, protože bylo asi půl třetí ráno. No a potom chirurg a sestřička. To je dost lidí. Kvůli dementovi.

Nesnáším, když se o mě někdo musí starat. Ale v tomto případě, kdy jsem si to zavinil sám svou blbostí se z toho snad zblázním. Takový výčitky svědomí. Dva dny jsem ležel v posteli a moc se nehýbal, takže jsem mohl jen přemýšlet a nadávat jaký jsem dement.

Teď se budu dávat dohromady a budu muset vyřizovat nějaké věci, takže nevím, jak moc času budu mít na psaní. Budu se snažit psát, ale nemůžu vám nic slíbit. Jen jsem chtěl, aby jste věděli, proč tu teď bude tak prádno…kvůli dementovi.

Ale tento článek by byl jen výkřikem do tmy, byl by docela zbytečný a tak jsem se rozhodl, že tomu přidám trochu větší hodnotu. Kontaktuji blogery, které pravidelně čtu a navrhnu jim, aby udělali to stejné co já. Navrhuji zveřejnit vysvědčení z nejvyššího dosaženého vzdělání.

Přeci jen jsou ty naše blogy dost anonymní a  my si tu tak můžeme zvyšovat své ego jak chceme, aniž by někdo mohl namítat, že to tak není. Já chci přivést mezi vás čtenáře i blogery více upřímnosti. Odhalme, kdo stojí za známými blogy. Nechtěl bych tímto samozřejmě dělit blogery na chytřejší a hloupější, to ne. Já sám to vysvědčení nemám kdovíjaké

NOVÉ – sledujte náš projekt na Twitteru

Podívejte se sami (omlouvám se za kvalitu, je to focené, nemám scanner):

Maturitní vysvědčení

Zde budou postupně odkazy na další blogery, kteří se do projektu zapojili:

• Blog.petrmiko.cz ukázal své vysvědčení a rozhodně se nemá za co stydět!
• TomasPotesil.cz se nebojí a  ukázal své vysvědčení!
• I Badguy.cz se ukázal své vysvědčení!
• Matthew se taky přidal a ukázal své vysvědčení!
• A už je tu vysvědčení z Apinova kekelu!
• O své vysvědčení se s námi podělil i Filip Martínek!
• První vysvědčení od zástupce křehkého pohlaví!
• A už i Izmus ukázal své vysvědčení!
• Tomáš Veneny ukázal své vysvědčení!
• Už desátý zúčastněný – Tomáš Jelínek!
• I Kubaiss ukázal svoje vysvědčení!
• A přidala se i Joey!

Prosím blogery, kteří se zúčastní a mají Twitter, aby využívali hash tag #ukazvysvedceni.