O tom, jak být aspoň tak úžasný jako já.
Když jsem si tuto otázku položil, nebylo mi hned jasné jaká je odpověď. Svůj úspěch přeci nemůžeme měřit v penězích, které máme/vyděláváme. Těžko budeme úspěch měřit dosaženým vzděláním, získanou prací ale ani počtem/kvalitou ulovených královen. Vždyť každý máme jiné priority, nemůžeme proto úspěch měřit univerzálním metrem. Jak tedy?
Uvědomíte si to, když se nad tím zamyslíte. Kdy si budu připadat úspěšný? Když budu pán svého času, ale přitom budu vydělávat dostatek peněz, abych si mohl žít na dobré úrovni, když dodržovat svůj zdraví životní styl, dokážu být dostatečně silná osobnost a když budu mít přítelkyni, která mi bude rozumět. Tak nějak bych to mohl mít já.
Nepřipomíná vám to trochu žebříček hodnot? U mě je to takřka totožné. Takže pokud bych chtěl svůj úspěch nějak měřit, sepíšu si hodnoty, které považuji za důležité v MÉM ŽIVOTĚ. A pak se zaměřím na každý bod samostatně a zamyslím se, zda jsem na to tak, jak jsem si tu hodnotu představuji. Pokud hodnota souhlasí, jsem úspěšný, ale nejspíš mám dost nízké cíle.
Co z toho názoru ale vyplývá? (komentátoři už si chystají pěkné komentáře, kterými se mě pokusí shodit)
Vyplývá z toho to, že kurva nemůžu hodnotit úspěch někoho druhého! Pochybuji, že někdo z vás vidí do mé hlavy a ví jaký mám žebříček hodnot. Teď jsem vám ho sice načrtl, ale detaily neznáte.
Je od vás tedy pěkně nepěkné, když se mě pokoušíte hodnotit podle svých měřítek. Ukazuje to, že jste pěkně omezení a netolerantní. Nojo, typičtí Češi, že? Samozřejmě se najdou i vyjímky, kteří mě chápou a respektují to co píšu.
Takže až příště budu chtít psát své super nápady na to, jaký je kdo neúspěšný kokot rozmyslete si to. Není všechno tak jak na první pohled vypadá.
(1 hlasů)
Velká pravda. Doufám, že děcka prozřou
. Jsem už dost starý na to, abych chápal, že nejde hodnotit úspěch druhých. Jde hodnotit jejich vzhled, chování a třeba jejich přítelkyně. Nemůžeme ovšem říct, že je to neúspěšný kokot aka troska číslo jedna.
Každý má své priority a oblasti v kterých chce být dobrý a které jsou pro něj důležité. Pokud koukáme jen na jednu část v které je podle nás neúspěšný možná je to tím, že to tak chce. Prostě mu to tak stačí a věnuje více času nečemu jinému. Jediné co si podle mého můžeme dovolit je takovému člověku pomoci, promluvit si s ním, kritizovat (to neznamená nadávat, ale říkat něco, co se nám nelíbí a nabízet lepší řešení) a podobně.
„Jsem velice úspěšný, protože mou životní prioritou je chlastat za peníze, které ostatní lidé poctivě vydělávájí.“
Dle teorie v článku je bezdomovec, který vyřkne větu citovanou na začátku mého příspěvku úspěšný. Ostatní typičtí Češi jej rozhodně nebudou považovat za úspěšného.
Autor se snaží říct, že měření úspěchu lidí je relativní. Jenže existují určitá obecná měřítka, dle kterých lze skutečně říci, zda je ten či onen člověk úspěšný. Měřítka nejsou samozřejmě stálá a mění se v závislosti na prostředí a době. Ale stále existují některé konstanty, které bohatě dostačují k „měření úspěchu“ -> přesněji k určení extrémů.
V dnešní společnosti snadno nalezneme odpadlíky a snadno rozeznáme lidi, kteří jsou úspěšní.
Já jsem poslední dobou zjistil, že co většina lidí považuje za priority a úspěch vůbec není to co za ně považuji já.
A jsem za to rád, užívám si svůj život přesně tak jak se mi to líbí, i když mě mé okolí často nechápe. Já ale vím, že jsem býval podobný a mohl jsem dopadnout stejně jako ta většina (nebýt toho že se mi otevřeli oči), takže je prostě chápu a nesnažím se jen změnit.
Lidé jsou různí…
Ale s tím bezdomovcem – to je bohužel příklad u kterého to platí tak jak říkáš ty.
Greendog má pravdu, že pokud si člověk o sobě myslí, že je úspěšný, z pohledu jednotlivce úspěšný je. Mireček má zase pravdu, že existují obecná měřítka, podle kterých lze posuzovat úspěch člověka z hlediska společnosti. Já tvrdím, že nejúspěšnější člověk je, pokud je úspěšný z hlediska jednotlivce i společnosti
Nejúspěšnější je ten, kdo je v životě spokojený. Takže to může být i ten filantropní milionář, ale klidně i ten bezdomovec…
Mluvíte tu o úspěchu, jakoby to bylo nějaké určité slovo. Osobně bych mluvil spíše o spokojenosti a ta závisí na potřebách a hodnotách každého.
Osobně příliš nechápu Vaše ctěné žebříčky a hlediska, podle kterých posuzujete lidi, ať už cizí nebo sami sebe.
Absolutně také nechápu Vaše názory na partnerky. Copak je můžete hodnotit na číselné ose? Tohle je dvojka, tohle je trojka? Tohle 3,6tka? Proboha, jestli to vidíte takhle – ať už ženský, práci nebo „společenské postavení“ – tak amen…
PHATE
Já beru spokojenost jako dosažení úspěchu, takže je to vlastně to stejné.
Sám sebe posuzuji podle svého žebříčku – mohlo by se zdát, že jsem na vrcholu – nejsem.
Mám se pořád v čem zlepšovat a vždy budu. Ovšem jsem v těch předních příčkách.
Názor na partnerky – stupnice se bere jen podle vzhledu, ostatní vlastnosti nemůžeme hodnotit.
Docela si myslím, že úspěšný člověk nemá potřebu se zaobírat svým úspěchem. Takže Bliss-point je u Tebe docela daleko
Ale někteří lidé to prostě vidí jinak.
PHATE:
1.) Nemáš tu přezdívku z jedné knihy?
2.) „Docela si myslím, že úspěšný člověk nemá potřebu se zaobírat svým úspěchem.“
Jaké má tedy úspěšný člověk potřeby?
BigLebowski:
1) stačí Ti odpověd „To thine own self be true“? Bývala to moje nejoblíbenější knížka, ale časem v tom člověk přestal vidět víc, než v tom doopravdy je. http://www.phate.honsa.eu/208
2) Asi jsem se nevyjádřil dost přesně. Domnívám se, že vyrovnaný (možná tedy úspěšný) člověk nemá zapotřebí si měřit svoji váhu, pas, nebo třeba „úspěch“. Takový člověk nestojí celý den před zrcadlem, aby se ujistil jak je/není krásný. Je mu to jedno.
Samozřejmě určité bilancování svého života nemusí být zcela od věci, ale bavit se o úspěchu tak, jak to dělá tady rádoby Führer, to prostě nemá smysl.
Otázka hodnot a potřeb spokojeného úspěšného a vyrovnaného člověka je poměrně široká… Tak tedy, na co se přesně ptáš?
Rozhodně si nemyslím, že potřebou úspěšného člověka je vytahování se a přetvařování se. Aneb jak už jsem napsal v bodu 1, buď věrný sám sobě.
Doufám, že tím byla Tvoje/Vaše otázka zodpovězena. Kdyby ne, nevím jak často budu teď na síti, ale snad někdy odpovím.
PHATE
1.) Tak jsem se trefil, byla to první knížka, kterou jsem od Deavera četl a byla super, i když tam má myslím i lepší. Určitě můj nejoblíbenější autor, i když dlouho už čtu spíš jen odborné knihy…
2.) Já si totiž myslím, že na tohle ani odpovědět nejde. Ti úspěšní lidí nejsou stejní, vůbec. Každý má svou vlastní cestu, každý se dostal nahoru jiným způsobem, každý má jiný vztah k riskování a každý je úplně jiná osobnost.
Samozřejmě mají některé věci společné jako nějaký tah na bránu, cílevědomost, jsou to většinou silné osobnosti, ale často jsou to úplně jiní lidé.
Třeba před pár dny jsem mluvil s někým, kdo má dobrý business a asi i spokojenou rodinu, děti atd. A každé jeho druhé slovo bylo kurva. Před vánoci jsem se zase byl s člověkem, který se choval úplně naopak, byl strašně vychovaný. O obou by naše společnost řekla, že úspěšní jsou.
Jsou lidi, kteří se rádi chlubí, rádi se někde ukazují a pak ti, kteří radši tahají za nitky z povzdálí, aby o nich nikdo nevěděl. Takových naprosto protikladných případů je spousta.
Lidi by chtěli nějakou definici toho, kdo je úspěšný a jak se jím stát. Nos tohle sako, tyhle boty, dělej tuhle práci, vyber si takovou a makovou ženu, pij takový alkohol, měj přesně určitý počet dětí, v tomhle případě riskuj, ale v tom dalším ne atd. Jenže podle mě, tohle vůbec neexistuje…
2) To je právě to, proč jsem na tohle reagoval. „Pojednání“ o úspěšnosti je prostě postavený na hlavu. Přijde mi to jako „kdo je víc?“ nebo dotaz pětiletého dítěte kdo je rychlejší, jestli vojsko nebo pobřežní hlídka…
Ale pochybuji, že je autorovi pět let.
Sakra vždyť já nikde v článku nepíšu nic o nějakém poměřování. Článek byl reakce na to, že se mě tu každý snažit hodnotit a pořád se tu někde řeší, jak je kdo úspěšný.
Úspěch je velmi relevantní. Já si pod pojmem úspěch přestavuju splění mých cílů v žebříčku hodnot, tak to prostě vidím já.
Nerad bych byl srovnávám s Führerem, sice to byl schopný člověk, ale zavrhuji ho.