Je balení přirozené?

Tak jsem dneska přemýšlel, jak moc mě vlastně to balení změnilo. Nemyslím tím teď to, že chodím za holkama, oslovuju je atd. Myslím tím spíš ta teorie, kterou jsem „studoval“, a která vás naučí jak být vůdce, jak se nebát. Začátky jsou těžké, pak se to ale začne naklánět k pozitivním výsledkům a najednou si uvědomíte, jak se vám daří (nebo taky nedaří). Teorie je plno. Pickup (profesionální balení) je teď úplně samostatné odvětví, které si bere trochu od toho, trochu tamtoho. Je plný psychologie jak mužů tak žen. A jakmile se začnete zabývat tou mužskou, měníte se.

Než jsem začal s balením, byl jsem dost možná introvert. Takový ten typ co se nerad ukazuje, nemluví když nemusí, radši si sedne někam bokem. Pak jsem objevil pickup. A tam jsem zjistil, že je potřeba být jiný. Musíte být ve středu pozornosti, s holkama musíte kecat úplně o všem, musíte být VŮDCE! Tak jsem se začal měnit, ale všechno to bylo takové umělé. Něco jsem se naučil a tak jak jsem to přečetl jsem to zkoušel na holky. Nešlo jen o naučené věty, šlo i různé fígle, o to jak máte stát, jak chodit, jak vyzařovat to, že jste Vůdce. Člověk se to pomalu učí, musí na to myslet, občas na to zapomene. Je z toho ještě cítit ta nervozita, je to prostě hrané.

Ale když se teď dívám na akce, kde jsem byl týden, čtrnáct dní zpátky, uvědomuju si, že už vlastně nic hraného nedělám. Pickup jsem teď docela studovat přestal, mám ještě pár oblíbených věcí, který si rád přečtu, ale u nás už toho není tolik, co bych mohl studovat teoreticky. Teď už vlastně jsem jen to, co je opravdu ve mě. Mé opravdové já.

Když si občas uvědomím, jak stojím, jak chodím – většinou ze mě tak nějak vyzařuje to, že se nebojím, že jsem vůdce. Už mi prostě i dělá zle, když někde musím stát v rohu, nevýrazně. A poznali to i ostatní. Během mé přeměny to na ně tak nějak působilo a teď se mi stane, že mě lidi posílají ať je vedu, ať jim ukážu tamto, ať je dostanu k baru. Nejde o to, že by mě využívali, ale prostě se necítí tak jako já. Vadí jim, když se musí protláčet davem jako první. Mě ne. Jsem prostě alfa, to místo si tam udělám.

Naštěstí nepiju (až na vyjímky), takže si můžu všechno co se večer dělo zpětně promítnout a říkat si co jsem dělal blbě, jak jsem se choval. A právě to mi ukázalo, jak moc velký vliv na mě balení (nebo spíš pickup) má. Je to opravdu velký zásah do vaší osobnosti, mě to přetvořilo v někoho jiného, hlavně ta část mě, kterou znáte jen krátce. Ale říkám si, že to není tak špatné. Má to své výhody a své nevýhody. Je to jen na každém z nás, zda do toho chce jít a počítá s tím, že se prostě bude muset změnit.

Ohodnoť článek

(2 hlasů)