No stress

Přišel čas, abych napsal nějaký report ze včerejšího večera, který jsem si dobře užil. Už v podvečer jsem byl celý natěšený, že někam vyrazíme, protože jsem si obstaral nové tričko – Ed Hardy! Tu značku znám sice jen chvíli, ale hned jsem si ji oblíbil, protože jejich design je opravdu neotřelý a úplně jiný. Nedá se to srovnávat s těmi Adidasy, Niky,…
Nejsem sice odborník přes módu, ale tyto značky se mi prostě ani trochu nelíbí. Nedám za něco x stovek, tisíc, jen kvůli tomu, že tam je napsané Adidas, to fakt ne. Moje tričko, MOJE TRIČKO to je úplně jiné. Prostě Ed Hardy, nepřehlédnutelné.
Takže jen toto mi hodně zvýšilo sebevědomí. Mělo se jet na jednu vzdálenější diskotéku, tam jsem ještě nebyl. Tím líp, aspoň jsem si mohl udělat úplně nový sociální status, jak jen jsem chtěl. Dal jsem si pivo a frisco, i když normálně nepiju. Jsem úplný abstinent, ale zjistil jsem, že to jedno až dvě piva udělají opravdu své a dokáží hodně rozvázat jazyk. Takže si takový doping sem tam neodpustím.

Místní diskotéka nebyla nic luxusního, jedna z těch vidláckých. Ale to není vůbec špatné, protože pokud tam přijedem my, kluci co jsou zvyklý balit ty fiflenky s nosíkem nahoru, jsme tam jako opravdový vůdci, aniž by jsme něco řekli. Na to poslední dobou nejsem zvyklý, proto mě otevřenost holek dost zaskočila. Ale přeci jen se musím vždy trochu rozehřát a chytnout náladu..
Všiml jsem si holky, která stála sama u parketu. Prošel jsem dál, ale pak si říkám. Otoč se a běž za ní, nemáš co ztratit. Tak jsem to udělal. Prostě nesmíte přemýšlet, běžte, nemůže se vám stát nic strašného. Nehledejte výmluvy proč to neudělat, hledejte důvody proč ji oslovit. A že jich sakra je, jen si je připustit. A co říct?

„To se tady schválně tak vystavuješ, nebo na někoho čekáš?„

Sice nerad používám naučené hlášky, ale když se rozjíždím, jedu prostě na jistotu. Bohužel, tahle na někoho čekala. Nevadí, pokračujem. Po chvíli jsem objevil jednu takovou peroxidovou blondýnu, která se na mě usmívala minulý týden na jiné diskotéce. Přišel jsem za ní a začal jsem něco o tom, že si jí pamatuju z té a té diskotéky, jak se tam hezky usmívala. Bavili jsem se o tom jak se jí tu líbí, s kým tam je…taková klasika. Důležité je zmínit, že tu nejste sami, ale máte kamarády, za kterými se musíte vrátit – tak ji ujistíte, že ji nebudete otravovat celý večer.
Rozloučili jsme se s tím, že se potkáme dnes na té druhé diskotéce. Rád si nechávám holky takhle rozdělané. Prostě se seznámíte, nebalíte je, ale máte je „v rezervě“. Potom, když najdete správná chvíle za ní přijdete, připomenete se a už nejste nikdo neznámý. Máte část bariéry odbourané, záleží už jen na vás jak holku dokážete „zpracovat“.

Poté jsem se vrátil ke kamarádům tancovat. Nejsem ten typ co celý večer kouká po holkách a vybírá své oběti. Tedy taky vybírám, ale hlavně jsem se přijel bavit. Chci si ten večer užít, nezáleží na tom, jestli s holkou nebo bez ní. Jsem vůdce, bavím se a je mi jedno co si o mě kdo myslí.

Protože už jsem trochu pocvičil svou řeč těla a taky jsem byl dobře sladěný, líbil jsem se holkám. Většinou jsem jim líbím, už je to tak. Jedna to prostě musela dát najevo, tak mě chytla za zadek a šla tancovat o pár metrů přede mě. Omrkl jsem ji, chvíli jsem počkal a až jsem viděl, že odchází z parketu odchytil jsem jí i s kamarádkou:

„Na mě si nemůžeš jen tak šahat, to nejde“. Samozřejmě jsem se usmíval, zas takovej egoista nejsem.
„A proč bych nemohla?“ říká.
„Já nejsem jen tak někdo, podívej se na mě,“ a ukázal jsem přitom na sebe jako na výstavní zboží.

Yeah, thats me!
Nějak jsme se rozkecali, ale neměl jsem zrovna moc času, museli jsem se přesunout na jinou diskotéku. Když jsem to před nimi zmínil, hned se mě ptala na kontakt. Vzal jsem si její icq, mobil nechci, nemám kredit.

Víte proč mě balila? Protože byla strašně škaredá, tlustá, měla rovnátka a brýle. Fakt jí tam nikdo jiný nechtěl, proto přišla za mnou. Kdyby jste si náhodou mysleli, že balím hezký holky – to nějak nezvládám, takový mě nechtějí.

Na druhé diskotéce už nebyli holky tak chtivý, je to blíž většího města a tak už jsou tam trochu rozmazlený. Ale taky to nebylo špatný. Zase tam byla jedna holka, co po mě pořád pokukovala, ale než jsem se k ní dostal, někam odešla.
Uvědomil jsem si tam několik věcí.

• Za prvé – i ty holky, co vypadají jako největší namyšlený fiflenky, jsou pořád jen holky, jako ostatní. Oslovte je a zjistíte, že není vůbec problém se s nimi bavit. To nedávají najevo zájem o vás neznamená, že je nemůžete mít.
• Za druhé – udržujte kontakt s vašimi ex. Snažte se mít dobré vztahy i po rozchodu, vyplatí se to. Včera tam tak tancujeme v kroušku asi se sedmi kamarády a najednou se odněkud přiřídí jedna bývalá a začne mě objímat a něco do mě hučet. Moc jsem jí ani neslyšel, ale vidím, že za ní přichází její borec. Neničím vztahy, spíš naopak. Pokud je někdo ve vztahu podporuju je. Takže jsem ji ignoroval a seznámil jsem se s tím jejím borcem, aby viděl, že mu ji nepřebírám. To na ni fungovalo tak, že se snažila získat mou pozornost ještě víc. Chudák borec neví, že ho se mnou jednou podvedla, když ji na diskotéce zrovna nehlídal.

  Tato událost byla dobrá hned v několika směrech – zaprvé všichni kamarádi jen hleděli, co tam fešně oblečená holka dělá u nás a zrovna u mě a za druhé – to stejné si mysleli i slečny okolo co se na nás dívali, takže můj status byl zas nepatrně výš.

• Za třetí – k oslovení vás donutí časový tlak. Měl jsem tam vyhlídlou jedno malou brunetku, ale pořád jsem čekal na ten ideální okamžik. Pak se najednou řeklo, jedem domů a byl jsem v prdeli. Jenže! Ztratili jsme kamaráda a v mezičase, kdy se hledal jsem šel honem rychle za tou brunetkou a oslovil jsem ji. Tentokrát jsem prostě zkusil: „Ahoj, jak se jmenuješ?“ a taky to fungovalo. Je úplně jedno čím otevřete, řekněte prostě to nejpřirozenější co vás zrovna napadne.

Když už jsme odcházeli, zdravil jsem mávnutím kamaráda. Na to reagovala nějaká jeho brunetí kamarádka pozdravem. Sice už se mělo jet, ale takovou šanci jsem si nechtěl nechat ujít. Opět stejná otázka, jak se jmenuje. Pozdravili jsem se (její rtěnku cítím na rtech ještě teď)…nebyl čas na nějaké mluvení a tak mě prostě napadlo.

„Máš pět sekund na to, abys mi řekla něco zajímavého, jinak odcházím“.

Nechám ji chvilku aby to pobrala a pak začnu na prstech odpočítávat. Úplně jsem viděl jak jí to rozhodilo a nevěděla co dělat. U čtvrté sekundy řekla, že mě neslyšela. Tak jsem jí to zopakoval a řekl, že jí pět sekund právě uplynulo a musím jít. A šel jsem. Další rezerva do příště

Dnes se cítím trochu unavený, ale jedu se zas někam bavit a procvičit se. Taky jsem trochu změnil názory ohledně balení, takže vám v nejbližší době přinesu otevřenější názory na balení, bez nějakých pravidel a učení.

Ohodnoť článek

(2 hlasů)