Trip do Chorvatska – den čtvrtý

Neděle 4.7.

Dneska je krize. Ráno je mi špatně, všechno je mokrý /včera pršelo/ a nechce se mi vstávat. Mapuju si trasu a čím víc toho mám hotovýho, tím víc si uvědomuju, že to nedám. Začíná mě chytat hnusně stísněnej pocit. Dívám se, jak daleko to mám a uvědomuju si, že ta první trasa do Rijeky se sice v pohodě, ale ty destinace kam jsem chtěl jsou ještě jednou tak daleko. Mohl bych jet sice trajektem, ale pořád je to do Rijeky daleko. Přemýšlím a říkám si, jestli promrhat celý prázdniny a všechny našetření peníze za utrpení. Rozhoduju se, že ne. Pojedu domů.

Vracím se po stejné trase, jakou jsem jel včera. Sotva po 10 km zastavuju na odpočinek a začne mě téct krev z nosu a do toho je mi teď ještě špatně jak psovi. Naštěstí jsem nesmrtelný , takže něco z toho co jsem vypil/snědl mě nezabije. Na balíkách slámy se regeneruju, suším prádlo a přemýšlím co dál. Přemýšlím, že zkusím stopovat, protože v takovým stavu můžu akorát tlačit. Převlíkám se do fešáckýho oblečení a vracím se k silnici. Chvílu čekám a hledám odvahuj ke zvědnutí ruky. Ještě jsem to nedělal. První auto..nic. Druhý auto..nic. Padesátý auto…nic. Přemýšlím jestli to má cenu. Ale stejně nic jinýho dělat nemůžu.

BLIKÁ! Nějakej červenej transit zastavuju a milý Frau říká, že jede mým směrem tak  15 km. Než se naděju, dá mi bágl i s kolem dozadu a jedeme. Oživuju svou němčinu a jsem moc rád, že něco umím.

Zjišťuju, že Frau dělá v nějakým 4/5 hvězdičkovým rekreačním centru, kterej je nejluxusnější Kinder středisko v Rakousku. Jak říká, to není nic pro obyčejný lidi jako my dva.

Vyohdí mě na odpočívadle a dál už musím zas sám. Načerpal jsem trochu energie a tak šlapu a sem tam tlačím směr Oberpullendorf. Po úmorných kopcích a chladivých sjezdech, kdy nevnímám nic než tu bílou čáru označující hranici silnice, jsem dojel do Oberupullendorfu. Podařilo se mi na posledních 5 km chytit tempo díky cyklistovi předemnou a tak jsem tu docela brzo. Ještě není moc tma. Hledat místo na stanování ve velkým městě není sranda. Zkusil jsem jednu odbočku do kopce a nakonec mám flek. Je to ale asi nejhnusnější flek. Antikomáří sprej vůbec nefunguje, pořád kolem něco praská, cvrká, štěká nebo kváká. A ještě k tomu mě může jít docela vidět. Trochu si odpočinu, umyju se zbytkem vody, která už nebude pitná a asi se vydám najít nějakou pizerku nebo restauračku. Aspoň trochu si to zpříjemním, protožy ty hnusný ovesný vločky ve studené vodě by možná můj žaludek nerozchodil.

Ohodnoť článek

(3 hlasů)