Trip do Chorvatska – den druhý

Pátek 2.7.

Včera jsem se hezky umyl. Po tmě jsem doběhl bramborovým polem až k zavlažování. Pak jsem ale zjistil, že tam, kde zavlažování dosáhne je bahno. Ale pořádný, čvachtavý. Tak jsem byl od pasu nahoru vysprchovanej, ale dole jsem byl jako bych vylezl z bahenní koupele.

Ráno jsem se probudil, slunko už dost svítilo. Nemám žádnej časoměřič, tak nemůžu říct kolik bylo přesně hodin. Zjistil jsem několik nehezkých věcí. Nemám foťák ani moje super zelený tílko. To mě fak dost nasralo, hlavně ten foťák. Pak jsem zjistil, že se mi vůbec nechce šlapat. Ujel jsem asi 20km a dost vážně jsem začal přemýšlet o tom, že něco stopnu nebo chcípnu. V Dunaji jsem si vypral kraťasy a triko. Okolo jezdily velký lodě s turistama a dělaly vlny. Jak se tak ale teď dívám, praní bylo zbytečný, už je to zas všecko špinavý.

Po praní jsem si byl ve Špáru koupit vodu a repelent. Byl to tam samej Slovák. Jezdí tady plno kabrioletů, fakt plno. A taky jsou tady hezký chodníky pro cyklisty, to oceňuju hlavně při tom provozu. A celkově se mi zdá, že tu mají ten cestovní vychytanější. V každé malé vesničce nějaká restauračka, nějakou stánek u silnice. A reklamní značení všude možně. Někdy odpoledne, tak po 40km jsem si frčel po hlavním tahu. Vidím hezkou odbočku a říkám si, zas nějaká cyklostezka. Vypadá to jako zkratka. Je to sice dál, ale zato horší cesta. Kurva fakt že jo! Fuj už nikdy zkratky. Jel jsem do nějakých polí, pak jsem se dostal na silnice, který nejsou na mapě a asi jsem špatně odbočil. Dostal jsem se do nějakýho vojenskýho areálu, kterej je na mapě značenej uprostřed ničeho. Super. Aspoň nějakej hydrant tady je, značenej. Jedu tam, ale je dost festovně zavřenej, asi nebude pro mě. Z baráku vylíza nějakej uniformovák a dívá se po mě, tak radši mažu pryč.

Tou zkratkou jsem si najel tak 15km, zrovna v těch největších vedrech. Nakonec jsem se ale dostal do cíle a ujel tu plánovanou 100km trasu. V Eisenstadtu se mi podařilo chytnout druhej dech. Je to tam hezký. Projížděl jsem tam už v podvečer, začínali svítit restauračky a bary a tak. A taky jsou tam dvě hezký brunetky, který se po mě dívali. Dost to nechápu, vypadal jsem jak nějakej špina z Špinavé Lhotky. Spěchal jsem, protože mi ještě chyběl dost velkej kus cesty a slunko nevypadalo, že by se tam nahoře chtělo zdržovat.

Ale aspoň se líp šlape. Přijel jsem do Mattersburgu, tam už to svítilo všechno, hlavně ty pizzerky. Hmm, pizza. Já zrovna večeřím Vysočinu, kterou jsem měl taky včera na oběd i na večeři a dneska na oběd. Stanuju teď na takové hezké stráni, líbí se mi tu. Pode mnou je nějaká chatka, tam se teď kalí. Mají tam taky poníky. A grilujou, voní to až sem ke mě.

Jo ještě jsem si teď vzpomněl. Včera se mě zdálo, že mě ve stanu někdo zabíjí. Dvakrát. Naštěstí se jen stačí otočit napravo a je to v klidu. Nakonec nemám ani takovej strach ze tmy jako jsem čekal. Zatím je to až na ten těžkej batoh v pohodě. Zvládám už rychlý hlavní silnice za plnýho provozu, točím se na kruháčích, klopím serpentíny. Ty byly bezva.

Přemýšlel jsem, že ještě vyrazím do města, ale asi zas nic. Je to dost daleko a jsem unavenej. Zítra mě čeká ještě jeden úsek kdy přespím v Rakousku a pak hurá do Slovinska.

Ohodnoť článek

(3 hlasů)