Čtvrtek 1.7
Ležím znaven ve svém stanu nedaleko rakouského městečka Marchegg. Je mi trochu špatně, ale ne nijak víc než mi bylo poslední měsíc. Sleduju dobývající se komáry a zabíjím ty, kterým se podařilo proniknout, když jsem vcházel. Stan hnusně smrdí. Myslel jsem si, že mu doma pes nic neudělal. Udělal, pochcal ho. Ale komáry to neodlákalo. Je jich tu fakt hodně. Když jsem stavěl stan, musel jsem tu pořád poskakovat jako při nějakým šamanským rituálu smrti. No jo, stanuju totiž v takovým hodně zarostlým poli, asi už to není ani pole a vedle je rybník. Nic moc kombinace.
A co cesta? Únavná. Nohy a záda ok, jen zadek při šlapání bolí. Už v Malackách jsem přemýšlel, jestli to nezapíchnout, pak jsem to ale odložil na hranice ale nakonec jsem ujel celou trasu, kterou jsem naplánoval na dnešní den. Posledních asi 20km mě HODNĚ nakopla muzika z mé mptrojky.
Teď jsem si vzpomněl na pár srandovních věcí ohledně Google map. Ukazují sice hranice přes řeku, ale člověk by tam čekal most. Přijedu na hranice a most nikde. Místo toho tam funguje převozní služba. Dostal jsem slevu a konečně s někým pokecal. Jinak nic zajímavýho, jen šlapání. Vlastně jsem se trochu vykoupal, kousek za Slovenskýma hranicema, ale nic moc to nebylo.
Myslel jsem si, že bych si šel projít noční Marchegg, vypadal docela hezky. Ale je to svinsky daleko a je tu tolik komárů, že bych tam přišel bez krve (nemám totiž repelent). Chystám se teď, že se půjdu vysprchovat pod zavlažování vedlejšího pole, jestli mi to nevypnou. Musím ještě počkat až se setmí. Stojí tam nějakej traktor a nemám chuť se s nějakým traktoristou tady honit po polích.
Poznámka: Potřebuju víc vody!