Trip do Chorvatska – den třetí

Sobota 3.7.

Dnes jsem vstal o něco dřív. Vypadalo to na hezkej den. Objevil jsem zelený tílko, ale foťák ne. Asi po 8 km jsem objevil krásnej lesní potůček, tak jsem tam trochu vypral oblečení, zchladil se a doplnil zásoby vody. Vypadala pitná, měl jsem jí už a tak 2 litry a zatím v pohodě. Hned pak ale následovalo hrozný stoupaní, každých 50 metrů jsem zastavoval a rozdýchával to. Odměnou mi ale byl sjezd, kterej mě rychle vehnal na první zastávku asi 30 km od bodu, kde jsem vstával.

Měl jsem docela předstih, tak proč to nevzít zkratkou. Vypadala tak neškodně. Aaaah! Ze zkratky se vyklubala cesta po šterku a jel jsem skoro 10 km na západ místo na jih. Motal jsem se v nějakým svinským lese. Probudilo to ve mě strach z lesů. Naštěstí jsem si nakonec moc nezajel, jen místo po hlavní budu projíždět vesničkama, což je vlastně lepší. Začínají tu být kopce. A když vjedu do městečka je to jeden obydlenej kopec. Chybí mi ještě dost kilometrů, nejbližší záchytnej bod je Kirchenschlag. Už jsem ale nemohl, bylo to fakt na chcípnutí. Byli tak 3 hod a pálilo to strašně. Ještě k tomu mě bolí kolena a jsou celý narudlý. Tak se teď chladím v jedné říčce před kopcem, počkám až trochu přestane svítit a zas pojedu. Doufám, že tu stovku dneska dám. Myslel jsem si, že to na co jsem se chladil byl velkej kopec. To jsem ještě nevěděl, že za Kirschenschlagem následuje asi 7 km stoupání.

/Po 7 kilometrovém stoupání na vrcholu/

Dole v Kirchenschlagu jsem mluvil s nějakám borcem na vozíčku, kterej mě říkal, že po stoupání je to pořád dolů až do Oberwartu a pak samá rovinka. Teď jsem doufám na vrcholu, je tady malý parkoviště a tak luxusní posezení, že jsem musel zastavit. Je to tady jak z reklamy na Milku. Jediná chata za 1 km, nějaká malá vesnička, kde zaháněli krávy z pastvy a horský prameny. Chutnají dost jinak jak ta voda z říček. No musím si pohnout jestli chci ještě dneska někam dojet.

Další zastávka

Tak už jsem se dostal až za Oberwart. Nevím jakto, ale chytl jsem druhej dech. V Oberu jsem viděl McDonnalds a měl jsem strašnou chuť tam jet. Jenže si radši pošetřím na něco lepšího. Místo toho jsem natrhal kupu hrášku. To už bylo jasný, že někde blízko prší. Modlil jsem se, ať mě to ještě nechytne. Nefungovalo to a začala bouřka s pěkně velkýma kapkama. To už sem měl za sebou šílenou temnou cestu a bez světel jsem nechtěl riskovat, takže teď nakřivo stanuju u nějaké vesničky. Pár metrů napravo rychlostní silnic, nalevo teče nějaká říčka, která je tak široký, že ji rozhodně nepřeskočím. Doufám, že se nevyleje z koryta a nevytopí mě. Po dlouhé době louskání mám hrášek nachystanej.  Dám si ho a budu se modlit, ať je zítra slunečno.

Ohodnoť článek

(3 hlasů)