Sobota 3.7
Dneska jsem vstal o něco dřív. Vypadalo to na hezkej den. Objevil jsem to zelený tílko, foťák bohužel ne. Asi po 8km jsem objevil krásnej lesní potůček, tak jsem tam trochu vypral oblečení (bez prášku, nedělal jsem žádný ekologický katastrofy), zchladil se a nabral vodu. Vypadala pitná, měl jsem jí už tak dva litry a zatím v pohodě. Hned pak ale následovalo hrozný stoupání, každých 50m jsem zastavoval a rozdýchaval to. Odměnou mi ale byl sjezd, kterej mě rychle vehnal až na první zastávku asi 30km od startu. Měl jsem docela náskok /oproti plánu/, tak proč to nevzít zkratkou. Vypadala tak neškodně. Aaaagh! Ze zkratky, se vyklubala cesta po štěrku a já jsem jel skoro 10km na západ místo na jih. Motal jsem se v nějakým svinským lsese. Probudilo to ve mě strach z lesů. Mám normální lesofóbii. Naštěstí jsem si nakonec tak moc nezajel, jen teď místo po hlavní pojedu vesničkama.

Začínájí tu být kopce. A když vjedu do městečka je to jeden obydlenej kopec. Chybí mi ještě dost km, nejbližší záchytnej bod je Kirchenschlag. Už jsem nemohl, bylo to fakt na chcípnutí. Byli tak 3 hod a pálilo to strašně. Ještě k tomu mě bolí kolena a jsou celý narudlý. Tak jsem se zchladil v jedné říčce před kopcem. Počkám, až trochu přestane svítit a zas pojedu. Doufám, že tu stovku dneska dám. Myslel jsem si, že to, na co jsem se chladil byl kopec. To jsem ale nevěděl, že za Kirchschlagem následuje así 7km stoupání do „hor“.
Hmmm, právě projelo luxusní Porche.

Dole v Kirchschlagu jsem mluvil s nějakým borcem na vozíčku, kterej mě říkal, že po stoupání je to pořád dolů až do Oberwartu a pak samá rovinka. Teď jsem doufám na vrcholu, a je tady takový malý parkoviště a tak luxusní posezení, že jsem se musel zastavit. Je to tady jak z reklamy na Milku. Chata jednou za kilometr, nějaká malá vesnička , kde zaháněli krávy z pastvy a horský pramínky. Chutná dost jinak jako z těch říček.
No musím si pohnout, jestli chci někam dojet.
Tak už se dostal až za Oberwart. Nevím jakto, ale chytl jsem druhej dech. V Oberu jsem viděl McDonnalds a měl jsem strašno chuť tam jet. Jenže si radši pošetřím na něco lepšího. Místo toho mám teď kupu hrášku, co jsem si natrhal za Oberem. Už při trhání bylo jasný, že někde blízko prší. Modlil jsem se, ať mě to nechytne. Nefungovalo to ale na pořád a začala bouřka s pěkně velkýma kapkama. To už jsem měl za sebou šílenou temnou cestu a bez světel jsem nechtěl riskovat, takže teď nakřivo stanuju u nějaké vesničky. Pár metrů ode mě je rychlostní silnic, od které mě dělí jen křoví a dva metry pode mnou teče nějaká říčka, kterou rozhodně nepřeskočím. Doufám, že se nevyleje z koryta a nevytopí mě. Po dlouhé době louskání mám hrášek nachystanej. Dám si a budu se modlit, ať je zítra slunečno.

Sdílet na Facebook.com 

Ohodnoť!

(1 hlasů)

Mohlo by vás také zajímat:

• Trip do Chorvatska – den čtvrtý
• Trip do Chorvatska – den poslední
• Trip do Chorvatska – den druhý
• Trip do Chorvatska – den první
• Trip do Chorvatska – shrnutí