Trip v Itálii 2012

trip-v-italiiJak jsem slíbil v předchozím článku, přináším zápisky z letošního tripu v Itálii (Chceš vědět, jaký byl ten minulý?). Tentokrát jsem ho nepodnikl sám, ale byli jsme čtyři. Letěli jsme stejně jako loni s leteckou společností Ryanair, která je rozhodně nejvýhodnější volbou.

Doprava z Brna do Itálie a zpátky nás i cestou do Bratislavy a zpět vyšla na 1 400 Kč a celkově mě tak výlet vyšel asi na 5 000 Kč. Celkem jsme tam byli 6 nocí, od středy do úterý.

První den jsme vyrazili z Brna do Bratislavy a já jsem se tak mohl osobně seznámit s Martinem a Tomášem, které jsem ještě neznal. Naštěstí to nebyli kokoti, takže jsem se nemusel ujímat role Vůdce, ale nechal jsem to na posledním členu výpravy – Milanovi.

Jeho zápisky si můžete přečíst zde  – Lowcost výlet do Itálie

V Bratislavě se nic moc nedělo, přešli jsme pěšky z nádraží k nákupnímu centru, odkud nám jel autobus na letiště.

V nákupním centru jsem si koupil sluneční brýle (poprvé v životě) a během výletu jsem je pojmenoval na Transformery. Dali se totiž různě transformovat, některé části dokonce nevratně (hned první den!).

Po příletu do Bergama jsme se chvilku motali a pak našli flek na spaní na poli, kde jsem spal loni. Je to dost bezpečný místo, sice trošku otevřený ale už mimo civilizaci. Pro ty, koho by to případně zajímalo jako místo na přespání je tady odkaz na mapy – spaní v Bergamu. Má to jen jednu nevýhodu a to je blízkost letiště.

První den

První den v Bergamu jsme šli nakupovat – jak jídlo, tak vybavení (nože, mapy,…). I když jsem se snažil vybírat to nejlepší zboží v poměru cena/výkon, snad pokaždé jsem tam utratil ze všech nejvíc.

V oddělení map v supermarketu jsme se dohodli, že nakonec vyrazíme k jezeru Lago d’Iseo (odtud potom název naší skupiny – Gang d’Iseo).

Bylo to dost daleko a tak jsme se rozhodli jet vlakem. Trochu jsme to ale nevychytali a dorazili do města, které mělo být přestupní stanicí, ale nebylo. Museli jsme tedy ujít kus cesty k dalšímu nádraží, které nebylo úplně nejblíž. Ale nakonec to stálo za to.

Prošli jsme si městečka Lombardie a byli ve skutečné Itálii, ne v těch v přímořských oblastech, kde máte stejný hotel s bázenem jako v Egyptě. Proto nemám tak rád dovolené a užívám si tripy, tam aspoň nachvilku zapadnete do jejich života a přestanete přemýšlet „česky“. To nejlepší mělo ale teprve přijít.

Na nádraží, kam jsme dorazili ve slunečné odpoledne jsme narazili na malý bar, kde jsme začali náš pivní trip. Cílem bylo ochutnat různé druhy piv v Itálii. A když nebyli různý, tak otestovat vícekrát ty stejný.

Poznatky ohledně italského piva:

  • je silnější než české, většinou má 5 a víc procent alkoholu
  • cena piva v hospodě je asi 3, 5 eura (400 ml)
  • pivo v supermarketu seženete i pod jedno euro (500 ml)
  • 3 piva a italské slunce je moje hranice, kterou bych neměl překročit
  • není dobré pít otevírat si pivo, které má 10% alk. pět minut před odjezdem vlaku
  • pokud pivo nestihnete dopít a už je čas na vlak, nezahazujte ho, ale položte si ho
  • pokud nestihnete vlak, vraťte se pro pivo, které jste si položili na nádraží

Náš cíl, Iseo bylo přímořské město, částečně průmyslové, částečně rekreační. Molo bylo poseté restauracemi, ale centrum bylo typicky městské. Důležité bylo, že tam byla asi 50 m dlouhá pláž, která několikrát sloužila jako naše základna a nakonec i místo na přespání.

První den v Iseu jsme totiž našli jako jediné místo na přespání velký kruháč (on to vlastně nebyl kruháč), který měl uprostřed několik keřů a jehličnanů. Komáři tam ale asi tu noc pořádali rave párty. Já jsem se zkoušel zakutat do spacáku tak, aby ke mě nemohli, ale tím jsem si jen udělal saunu.

Naštěstí byl přesun na pláž bez problémů, i když jsem měli i při usínání kolem sebe nějaký lidi (rybáři, nevůdcové a jejich slečny..).

Výstup na Punta Almana

Našim dalším cílem byl výšlap na nějaké kopce okolo. Mě to bylo dost jedno a tak nás vedl Milan, který to uměl s mapou nejlíp.

Už asi po dvou hodinách cesty ze mě dobře teklo, ale neměl jsem žádný krize, jen to byla v tom vedru docela sada. V jedné z posledních vesniček v kopcích jsme si dali ještě točený, protože pak už bychom na nic takovýho nenarazili. Naše cesta po kopcích se transformovala (jako moje brýle) na cestu po horách, i když jsem měl na sobě stejný oblečení ve kterým chodím nakupovat (a šlo by možná i na diskotéku).

Jsem ale důkazem toho, že na vzhledu nezáleží, protože jsem cestu na náš vrchol, který byl v 1350 m.n.m. (za den jsme ušli převýšení víc než 1 km), zvládl jako druhý v pořadí. I přes můj strach z výšek to byl rozhodně nezapomenutelný zážitek a trochu jsem si připadal jako ve Společenstvu prstenu, když šli přes hory ve Středozemi.

Na vrchol jsme dorazili už navečer, ale nedalo se tam spát, takže jsme museli ještě sejít o kus dál, kde jsem objevili neobydlený domek/chatu a před ním jsme přespali.

Další den jsme sešli z kopců do dalšího přímořského městečka Marone, kde jsem se mohl konečně zase umýt v jezeře. Při našem odchodu z „pláže“ (kamenitý prostor za místní knihovnou), jsme potkali slečnu, blonďatou, která se šla zrovna koupat. A v tom se to stalo, zamiloval jsem se! Hned jak jsem ji viděl, tak jsem věděl, že to je ONA. Konečně jsem cítil, jaké to je, mít někoho rád.

A pak jsme šli dál, já jsem koupil pohlednice pro babičky a vlakem načerno se vrátili do Isea. Nejsem si přesně jistý, ale myslím že to byla zrovna sobota a ten den bylo večer v Iseu živě. Proto jsme vzali naše „nejlepší oblečení“ (pomačkaná košile a trochu potrhané rifle) a vyrazili lovit. Oslovil jsem hned první pár fiflenek cestou z pláže a anglicky se zeptal, jestli mluví anglicky. Nemluvili. Ale i tak jsem zjistil, že párty jsou v centru.

Milan zkusil otevřít těžkej 4-set mladých holek. Nevyšlo to, asi nemluvili Italsky a taky to byla nelehká situace. Nevzdáli jsme to a já jsem zkusil ještě jeden 2-set sympaťaček asi tak kolem 18 – 20ti. Konečně někdo, kdo uměl anglicky!

Mluvil jsem s jednou z nich asi dvě minutky, ptal jsem se zase na to, kde je diskotéka nebo párty. V Iseu bohužel nic moc nebylo, ale holky doporučovaly něco v Bergamu. Říkaly, že kdybych měl auto, jedou taky.V pravý čas (dokud to nebylo trapné) jsem ale odešel, protože jsem věděl, že u nich už se nikam neposunu.

Žádná z holek nás teda sice nesbalila, ale to nevadí, možná dostanou šanci ještě jindy.

Tipy při balení Italek:

  • Naučte se základy Italštiny – anglicky tam mluví míň lidí, než by se dalo čekat
  • Usmívejte se – úsměv je základ jak při oslovení, tak při konverzaci
  • Asi nejsnazší otvírák je otázka (Kde najdu ..?) – zajímejte se i o to, co už víte, hlavně že udržíte konverzaci

V Iseu jsme strávili ještě jeden den, kdy jsme si dali typický plážový odpočinek. Navečer jsme pak vyrazili přes italský venkov, vinicemi a vesničkami zpátky blíž k Bergamu.

Den před odletem jsme už vstávali v Bergamu a měli jsme celý den na to, abychom prošli tamní staré město. Z centra se tam jelo autobusem a tak jsme si koupili jízdenky a šli čekat na zastávku.

Nebyli jsme tam ale sami, na zastávce stálo i plno Italů a Italek – jednou z nich byla i krásná slečna, Esperanza (tak jsem ji pojmenoval). Podíval jsem se na ni, ona na mě a v tom se to stalo – zamiloval jsem se! Hned jak jsem ji viděl, tak jsem věděl, že to je ONA. Konečně jsem cítil, jaké to je, mít někoho rád.

Autobus přijel a ONA nastoupila taky. V autobuse se po mě ještě občas podívala. Pak vystoupila, mi jeli dál a šli objevovat krásy staré části města.

Krásy staré části města byli nuda. Moc mě to tam nebavilo, nejsem typ člověka co prochází historický památky a pamětihodnosti. Naštěstí tam toho moc nebylo a tak jsme se vydali zpátky do centra. V obchodě jsem si koupil pomerančový džus. Pomerančový džus je menší nuda jako památky. TRUE STORY.

V centru jsme nasedli na další autobus, který nás zavezl na letiště. Tam jsme počkali na odlet. Jeden z nás měl ještě jasný indikátory zájmu očním kontaktem se sympatickou modrookou brunetkou, když se na mě dívala.

Domů, do Brna, jsme dorazili někdy kolem osmé, bylo už navečer. Docela zvláštní pocit, být tam kde to tak znám, ale přitom se cítit, jako bych tam nepatřil…

Comments
  1. JackN

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *