Vůdce na cestách

Konečně jsem se jednou zase po dlouhé době dostal k blogu a protože je takový nostalgický podzimní počasí, tak jsem se rozhodl něco napsat. Je to takový shrnutí letošního roku o cestování. Teda ne že bych toho nějak moc procestoval, to ne. Ale na moje poměry je to nezvyklý. O jednom z těchto výletů už vlastně víte, byl to Trip v Itálii. Byla to moje vůbec první cesta, kdy jsem letěl letadlem a byl sám někde v cizině. O tom si ale můžete přečíst jiné články, teď se radši zaměřím na další údalosti letošního roku.

Na kole

I přesto, že můj loňský Trip do Chorvatska na kole, nedopadnul moc dobře, rozhodl jsem se, že vyrazím i letos. Teda vlastně jsme se tak nějak s kamarádem domluvili, že letos někam na kolech vyrazíme. Druhý týden o prázdninách jsem měl tedy připravené nové (jen nedávno koupené, ne nové) kolo na úzkých pláštích. Místo obrovského batohu jsem měl dvě postraní kapsy na kole a jen menší lehký batoh na zádech. A mířili jsme do Maďarska.

Cíl je od nás asi 290 km. Vyráželi jsme asi v pondělí ráno, nabaleni nejen jídlem, spacáky a promokavým stanem, ale také kupou marihuany.

Naše cesta vedle přes Slovensko, pak přejezd přes Rakousku kvůli Dunaji, a pak už rovnou do Maďarska. V plánu bylo najet asi 100 km denně, ale ze začátku se nám to dařilo vždy dost překonat.

První den jsme jeli cestou, kterou jsem měl projetou už od loňského roku, takže žádné překvapení. Už druhý den ráno nám začalo pršet, ale myslím že odpoledne pak ještě svítilo slunko. Druhý den jsme byli už v Maďarsku. Někdy odpoledne jsme projížděli městem Győr a pak už jsme mazali na silnice přímo směrem k Balatonu.

Právě ten den se ze zadní části mýho kola začali ozývat divný zvuky, tak jsme se na to v Rakousku mrknuli a zjistili jsme, že je moje koutoučový brzdy byli posunutý a prostě úplně drhnuly. Takže jsem jel celej první den pyča šlapal mnohem víc než jsem musel. Jak jsme chybu opravili, mohli jsme jet víc a tak jsme ten den najeli tak 150 km.

Večer jsme si našli místo vedle polí na takovým malým kopci. Po dlouhé cestě se dobře usínalo. Ale to vstávání! Ani nevím kdy jsem se probudil poprvé, ale vím že pršelo. Měli jsme jeden stan, ten promokavej. Nevím kdy začalo pršet, možná byla ještě noc, ale když jsem se probudil, byl už stan pěkně mokrej, uvnitř sem tam menší kaluže vody. Naštěstí jsem spal na té straně víc nahoře, takže ve vodě spal kamarád.

Ale i tak jsem byl dobře promočenej, ale byl to takovej shit, že se mi nechtělo vstávat a tak jsme tam spali asi do tří do odpoledne. Pak to bylo v hajzlu, celý mokří, pršelo a hlavně to nevypadalo, že by vůbec někdy mělo přestat. Nějakej zkurvenej maďarskej monzun. K Balatonu bylo ještě asi tak 80 km, ale my jsme se rozhodli, že tam nepojedem a že se vrátíme.

Ono totiž nešlo o to dojet k Balatonu a vykoupat se tam atd. ale šlo o tu cestu a ty zážitky z cestování na kole. Ale naše cesta stejně vedle kupředu, do města Zirc odkud nám jel vlak.

Zirc byl od Balatonu už jen asi 40 km, pro nás dvě hodiny jízdy, takže jsme tak daleko nebyli. V Zircu jsme si koupili lístky, odtud do Győru, ale bylo už pozdě a nic nám nejelo. Byli jsme ještě docela mokří, nádraží kde jsme vystoupili bylo docela ve městě a už byla noc, takže by se nocleh někde mimo civilizaci těžko hledal. Nakonec se nám podařilo přespat na nádraží v teple. Normálně se to zamyká a nikdo tam nesmí být, ale nás tam hlídači nechali přespat bokem, luxus v celým prostoru nádražní budovy jsme byli jenom my. Ráno ve čtyři nás pak zase odemknuli a my jsme nasedli na vlak do Vídně.

Vídeň na kole byla luxusní, i když jsem se toho ze začátku bál, protože jsme ji musel projet skoro celou a bez mapy. Nakonec to byl ale super zážitek, hlavně jejich cyklostezky všude.

Vrátili jsme se v pátek, takže jsme cestovali  5 dnů, z toho dva vlakem. Celou cestu jsme samozřejmě prohulili, sám se divím, že si to tak pamatuju.

Letadlem

Letos jsem sice byl už ve dvou cizích zemích, ale vždy to byl spíš trip než dovolená. Chtěl jsem si ještě vyrazit někam k moři a užít si klasický relax někde na pláži u moře. Na konci října se mi to povedlo a to díky levným letenkám Ryanairu, u kterého jsme sehnali letenky z Brna do Alicante, které leží na jižním pobřeží Španělska. Letěli jsme tam sice jenom na jeden a půl dne, ale i tak to splnilo svůj účel. Tentokrát jsme spali někde pod střechou, ne ve spacáku jak je u mě zvykem. Po dlouhé době jsem byl zase u moře.

Jenom škoda, že jsem byl dva dny předtím sjetej z muškátovýho oříšku, což na mě zanechalo vliv i na té dovolené, a tak jsem byl celou dobu tak trochu introvertně vyjetej.

Letos jsem sice nikde daleko nebyl, ale i tak jsem si to dost užil. Je zajímavý vypadnout z toho místa, kde pořád žijeme a podívat se taky někam jinam, kde se žije odlišně. Člověk tak třeba získá i trochu nadhled a nemá pořád názory nastavený jen podle života v místě, kde je pořád.

Ohodnoť článek

(Nehodnoceno)

Mohlo by Tě zajímat